Dobový nábytek

Historie nábytku, mladší doba kamenná až po 20. století

Web Dobový nábytek.cz pojednává o vývoji nábytku v jednotlivých etapách světové historie. Vývoj dějin nábytku se stal dlouhodobým procesem a datuje se zhruba již od čtyř miliónů let před naším letopočtem.

V té době se vyrábí naprosto primitivní nábytek, který má však za úkol splňovat základní potřeby, které si vyžadujeme i dnes. Postupným objevováním nových materiálů a učením se dalších metod výroby, vzniká nábytek, který splňuje naprostá očekávání dané té určité době.

Zásadní přelom probíhá v několika etapách, které jsou detailně popsány na tomto webu. První osudovou etapu ve výrobě nábytku přináší starověk, který zaznamenává tři různé směry, silně ovlivňující vnímání i symboliku nábytkářské historie. Jedná se o nábytek vyrobený v Egyptě, Římě a v Řecku. Tento typ nábytku si nese svou kulturu dodnes například i tím, že staří Egypťané objevili první způsob úprav nábytku – dýhování –, díky kterému nábytek stále drží pohromadě.

Další zásadní etapou ve vývoji nábytku si nese středověk, ve kterém vznikají čtyři základní umělecké směry. Rozvoj obchodu v 16. století vedl ke zvýšené spotřebě i uměleckého řemesla, které se nejvíce uplatňovalo na Apeninském poloostrově. V tomto období tedy vzniká nový sloh zvaný renesance, jejímž rodištěm byla Itálie. Díky tomuto slohu jsou stále větší nároky obyvatel na pohodlí a přepych, což vede k rozvoji renesance do celé Evropy.

Kvůli uplatňování centralizované moci v Římě, kterou měl v rukou papež nebo ve Francii, kde ji měl využívat panovník, vzniká ideologicky podporovaný nový umělecký sloh, zvaný baroko. Tento slohový projev již není tak jednotný, jako tomu bylo například u renesance, a tak se postupně zbavuje své pompéznosti a zařízení se přibližuje k účelným potřebám člověka – vzniká půvabný umělecký sloh – rokoko.

V období vlády francouzského císaře Napoleona I., celou Evropu ovládá díky politickému postavení právě Francie, která se opět navrací k antickému umění a přichází tak s novým uměleckým slohem – empír. Toto klasicistní myšlení se šíří v 19. století i do Ameriky a významně tak ovlivňuje dějiny uměleckého smýšlení i na západě světa.

Dvacáté století je ve znamení avantgardy a celým jeho průběhem se objevuje sedm základních etap. Nábytek vyrobený v tomto století, nelze již naplno označit jako historický, neboť pro některé z nás je to stále ještě nábytek současný. Základem však vždy bylo a je, si zařídit obydlí tak, abychom se v ní cítili příjemně a pohodlně za každé situace.